Čína – okruh 2009

Peking – Xian – Shanghai – Sanya – Guilin

 

Historické jádro Pekingu sestává ze tří do sebe zapadajících pravoúhlých měst s pravidelnou strukturou zástavby a na jihu navazujícího čtvrtého města vnějšího. Většina z mnoha kilometrových hradebních zdí, které dříve tato čtyři města po obvodu chránila, padla za oběť nové době a byla zbourána. Uprostřed ležící vnitřní, tzv. „Zakázané město“ – někdejší císařské srdce „Říše středu“ – se ovšem za původním opevněním s četnými cimbuřími zachovalo dodnes a je hlavní turistickou atrakcí.  V centru Pekingu, s rozlohou 40ha, se nachází největší náměstí na světě – Tchien-an-men, nebo-li „Náměstí nebeského klidu“.

Peking je příliš velký na to, aby se mohl poznávat pěšky. Samotné Zakázané město – někdejší slavné sídlo čínských císařů – však za pěší prohlídku rozhodně stojí. Na ploše více jak 72ha  najdete řadu jedinečných architektonických památek a pozoruhodností: paláce, pavilony, nádvoří a zahrady – vše ležící na obdélníkovém ostrově, lemovaném širokými příkopy.

Pojmenování Zakázaného města vzniklo proto, že „obyčejní smrtelníci“ sem v minulosti téměř 500 let neměli přístup. Prostor Zakázaného města se dnes ovšem často označuje také názvy jako Císařský palác, Palácové muzeum nebo Starý palác. Sídlo panovníků v Číně bylo vybudováno tak, aby počet jeho vnitřních prostor odpovídal šťastnému číslu 9999; devítka byla totiž magickým symbolem nebes, a tedy i císaře (císař byl v čínském chápání „Syn nebes“, plnící úlohu nebeského prostředníka odpovídajícího za řád harmonii na Zemi). Areál, zřízený v letech 1406-1420 císařem Yong Le, sloužil během šesti století za rezidenci celkově 24 císařům dvou dynastií – Ming a Qing, kteří je opouštěli jen v nejnutnějších záležitostech.

Velká čínská zeď

neboli Dlouhá zeď, jak se jí také jinak říká, je největším památníkem Číny a současně jedním z jejích nejmocnějších symbolů. V prvním tisíciletí před naším letopočtem (770-475) postavily feudální státy podél svých hranic obrané hradby, některé v délce mnoha set kilometrů. V následné době válčících států (426-221) byly vybudovány ještě vyšší, delší a silněji opevněné obranné hradby.

Postavou nejčastěji spojovanou s Velkou čínskou zdí je první císař Čchin Š´ Chuang-ti, který v roce 221 př. n.l. sjednotil čínské státy v jednu říši. Ve svém nejambicióznějším stavebním projektu se rozhodl spojit různé existující městské a státní hradby, aby vytvořily jedinou dlouhou zeď i s pevnůstkami a strážními věžemi, která by oddělila čínskou civilizaci od jejich „barbarských“ severních sousedů. Tato kontinuální bariéra se táhne 6400 km od severozápadu k severovýchodu.

Odedávna užívaným způsobem budování opevnění v Číně bylo dusání zeminy po tenkých vrstvách do připraveného bednění. Takto vytvořené velmi pevné jádro bylo pak obezděno. Poblíž Pekingu byly při budování Velké zdi používány vápencové kameny, jinde žula a pálené cihly, k vybudování sekce, která křižovala poušť Gobi, se používalo směsi z oblázků, tamaryšků a větví. Vše záviselo na místních zdrojích, protože Velká zeď zpravidla probíhá v obtížně prostupném terénu po hřebenech hor.

Parametry Velké čínské zdi se různí – opevnění z mingské doby má u paty šířku kolem 7 až 8 metrů, v koruně kolem 5 metrů – je natolik široká, že se po ní dá nejen chodit, ale mohly by tudy projíždět dokonce i vozy, a dosahuje výšky 6 až 10 metrů. Uvnitř zdi se nacházejí spojovací chodby a skladovací prostory. Každých několik set metrů je zeď zesílena věžemi, které sloužily jako pozorovací a signální stanoviště, skladiště zbraní a v případě nutnosti i jako útočiště obránců. Celkový počet věží se odhaduje na 25 000. Ve větších odstupech pak byly budovány kasárny, zásobovací skladiště a velitelství.

Od roku 1987 je Velká čínská zeď zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Navzdory tomu je ochrana zdi dosud nedostatečná; v odlehlejších místech je zchátralá a dochází k rozebírání na stavební materiál. Zrestaurovány a turisticky zpřístupněny jsou jen některé menší úseky.

Asi 80km severozápadně od Pekingu se u pevnosti Pa-ta-ling nachází nejnavštěvovanější úsek proslulé Velké čínské zdi. Výlet do těchto míst působí na cizince jako cesta zpět časem: Z moderní metropole se brzy ocitnete v předměstských oblastech již venkovského rázu, mezi osly taženými povozy a plně naloženými jízdními koly, abyste později projížděli starými zemědělskými vesnicemi, kde jakoby se za dlouhá staletí vůbec nic nezměnilo., a odtud pokračovali dále vzhůru do hor, kde kdysi celé armády čínských dělníků obezdívaly svou říši rádoby nepropustným kamenným valem.Obnovený úsek zdi u průsmyku Pa-ta-ling (Badaling), klikatící se i přes velmi strmé svahy, můžete pojmout jako osobní zkoušku vytrvalosti.

Xi-an (Si-an)

V době, kdy Peking byl ještě pouhou odlehlou obchodní osadou, Si-an se již hřál na výslunní jako hlavní město „Říše středu“ a zároveň i jedno z největších a nejbohatších na celém světě. Velebný celkový obraz metropole korunovaly okázalé paláce, pavilony a pagody. Si-an byl navíc výchozím bodem tzv. Hedvábné cesty, a tak se zde hojně usazovali cizinci nejrůznějšího původu.

Pravoúhle vedené městské hradby Si-anu jsou téměř 14km dlouhé a jejich šířka i v koruně taková, že by se na nich mohly v klidu vyhnout dva povozy. Ve svém celku s věžemi, rampami, příkopy, zahradami a parky představují jeden z nejlépe dochovaných fortifikačních systémů nejen v rámci Číny.

Uvnitř hradeb se nachází několik významných památek z období vlády dynastie Ming. Z této éry pochází také zvonice, jedna z oněch nádherných dřevených staveb zbudovaných vytříbenou tesařskou technikou bez použití jediného hřebíku. Tři patra věže s působivě tvarovanými střechami spočívají na pevném základu z cihel. Když se během staletí jádro města několikrát přesouvalo, zvonice vždy putovala s ním. V 16. století se stala architektonickým symbolem a dominantou města. Podobným symbolem se stala i Věž bubnů – večer a ráno se odtud akusticky oznamovalo uzavírání a otevírání městských bran; večer 21 údery zvonu a ráno 21 údery do bubnu.

Terakotová armáda

V roce 246 př.n.l. se jako třináctiletý ujal vlády princ Jing Čeng ve státu Čchin. Vytvořil jednotný centralizovaný správní aparát mocensky i hospodářsky silné říše, kterou stále rozšiřoval a upevňoval. Zavedl reformu písma, upravil systém měr a vah, vytvořil jednotnou peněžní soustavu, budoval cesty. Upravil stávající obranné zdi do podoby Velké čínské zdi, aby ochránil zemi před nájezdníky.

Poté se začal v souladu s taoistickou filozofií starat i o vlastní nesmrtelnost. Měl celých 14 let na stavbu záhrobního díla, než ve svých 50 letech zemřel.

Pohřeb Prvního císaře Čchin Š´ Chuang-ti (vládl 221-210 př. n.l.) ztělesnil čínskou praxi vytvořit duplikát světa živých v podzemní rezidenci, v níž by zesnulý mohl žít navěky. Posedlost císaře po otázkách smrti a posmrtného života dala základ k postavení obrovské hrobky v hoře Li, jež byla po dokončení 115,5m vysoká a její základna měřila 485×515m, severovýchodně od města Si-an, do níž se však zatím díky důmyslnému zabezpečovacímu zařízení nikomu nepodařilo proniknout. Spočinul tam společně s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti. Až ve 20. letech našeho století narazil jakýsi rolník při kopání studny na hliněnou postavu vojáka. Po vyschnutí vody ve studni, což pokládal za špatné znamení, opět nález zakopal. A tak se tajemství podivných soch dostalo na povrch až v roce 1974 při dalších výkopech. Archeologové, jež se pustili do intenzivních práce objevili stovky těchto postav.

Celá armáda tvoří rozsáhlý komplex muzea. Jsou zde zakonzervovány stovky odkrytých vojáků. Celkem jich je kolem 8000; v životní velikosti zabírají plochu zhruba 25000m². Čelo vojska tvoří tři řady vojáků, v každém šiku stojí vedle sebe 68 mužů. Nemají na sobě žádné brnění a v rukou drží pouze dřevěné luky, které se bohužel nezachovaly. Za předvojem stojí jednotlivé oddíly vojska seřazeny ve čtyřstupech a mezi příslušníky pěchoty se v pravidelných intervalech vyskytují terakotové bojové vozy tažené terakotovými koňmi.V blízkosti císařovy hrobky na úpatí hory Li archeologové objevili i bronzové vozy, které tahali koně taktéž vyrobené z bronzu. Mezi útvary vojáků jsou navršeny kopy hlíny oddělující jednotlivé skupiny od sebe. Podlaha je vyložená modrými dlaždicemi, jež se zachovaly dodnes. Boční stěny a strop chodeb byly tvořeny dřevěnými trámy; jejich stopy je možno zachytit ve ztvrdlé hlíně. Hlavní útvar vojska tvořili těžkooděnci, kteří měli tělo chráněné důmyslným brněním. Jejich výzbroj tvořily převážně bronzové meče.

Při tvorbě vojáků umělci používali žlutou sprašovou hlínu pocházející z břehů Žluté řeky. Postavy se nejdříve odlévaly z forem, poté se ručně modelovaly. Postupovalo se odspodu – chodidla a dolní končetiny, následoval trup, ruce a nakonec hlava. Ten samý postup byl u výroby koní. Vojenské postavy jsou pozoruhodně živé. Na to, že tu bylo kombinováno omezené množství standardních elementů (tři typy podstavců, dva typy nohou, osm torz a osm hlav), se řadí mezi umělecké unikáty. K jedinečnosti napomohla široká paleta barevných schémat, aby se jedna socha lišila od druhé co nejvíc, a také individuální vymodelování obličejových rysů a účesů. Nenašli byste zde dvě stejné postavy. Tvůrci tohoto obrovského souboru zřejmě věřili, že čím budou hlinění vojáci realističtější, tím účinněji mohou sloužit císaři a ochraňovat jej v posmrtném životě.

Hliněné sochy pěšáků, lučištníků, velitelů i jejich koní symbolicky střežící hrobku působí velmi sugestivním dojmem. Tato mlčenlivá masa hledící na východ vstříc nepříteli jakoby ztělesňovala veškerou sílu Číny a měla odstrašit každého, kdo by si – ať už pod jakoukoli záminkou – chtěl na tuto suverénní zemi troufnout.

Aby bylo naleziště dostatečně chráněno před povětrnostními vlivy, byla nad ním postavena velká klenutá hala připomínající letecký hangár. Návštěvníci si mohou terakotové válečníky libovolně prohlížet z vyvýšených lávek. Celá hrobka je rozdělena na tři menší oddělení, z nichž největší je první, v němž se nachází kolem 6000 soch. Hrobka č.2, zpřístupněná r. 1994, je zatím ještě ve stádiu probíhajících vykopávek. Nachází se v ní plastiky císařského jezdectva: 900 vojáků, 116 osedlaných koní a 356 koní zapřažených do 89 válečnických vozů. Nejmenší z dosud zpřístupněných hrobek (č. 3) obsahuje 68 důstojníků v uniformách „vyšší kasty“. Císařova hrobka ještě nebyla otevřena, ale průzkum areálu stále pokračuje a nikdo nemůže vyloučit, že se v budoucnu dočkáme ještě nějakých překvapení…

Šanghaj

je nádherné město oplývající všemi znaky pravého velkoměsta. Světelné reklamy, výškové budovy, obchody a plné výkladní skříně, občerstvení a zábava na každém kroku. Ne vždy byla ale Šanghaj takto pokroková. Například před 1000 lety byla pouze malou rybářskou vesničkou.Svůj vliv začala získávat v 17. a 18. století, kdy se prosazovala její funkce námořního přístavu, která napomáhala mezinárodní výměně zboží. Po opiových válkách v roce 1842 začali do Šanghaje proudit Evropané a Američané, a začali se zde usazovat. Před druhou světovou válkou bylo toto dnes již 17ti milionové město centrem kriminality všeho druhu, a poté kolébkou komunistických myšlenek a nechvalně proslulé kulturní revoluce. Svůj moderní ráz si Šanghaj získala až mohutnou výstavbou v 90. letech, díky níž si získala statut živého a bohatého města s vysokou životní úrovní. Nejvyšší mrakodrap Jinmao Plaza se tyčí do výše 427 m a má 88 pater, ale přesto byla jeho výška překonána, a to televizní věží Ming-ču, neboli Perlou východu měřící 468 m. Při návštěvě Šanghaje byste měli využít možnosti podívat se na Šanghaj z ptačí perspektivy, a to z vyhlídkové plošiny, kterou Ming-ču nabízí.

Suzhou (Su – čou)

Ne nadarmo se tomuto městu přezdívá „Čínské Benátky“. Změť vodních kanálů mezi domy a obyvatelé plující na loďkách vám je skutečně budou připomínat. Pramice jsou také používány k přepravě nejrůznějšího nákladu, včetně ovoce, zeleniny nebo různého stavebního materiálu. Není proto ojedinělé, že se ve Velkém průplavu tvoří i nemalé lodní zácpy. Velký průplav je největším umělým kanálem, jehož výstavba začala již před 2400 lety. V Su-Čou najdeme více než 150 zahrad, kterým město vděčí za svou největší slávu. Nejstarší z nich byla založena před 1000 lety. Nadšení budete beze sporu ze Zahrady pokorného služebníka, která je svou rozlohou největší a vznikla na popud mandarína z dynastie Ming. V zahradě se nacházejí jezírka, rybníky a další vodní plochy s ostrovy uvnitř, dále vodní porosty včetně záplavy leknínů, romantických pavilonů a mostů, poskytujících skutečně příjemný zážitek.

Sanya

Nejjižnější čínské město, přední turistická oblast na jižní špičce ostrova Hainan. Významný čínský přístav. Město leží na hranici tropické zóny, počasí je celoročně vynikající. Sanya nabízí skvělé podmínky pro potápění a rybaření a je rájem pro golfové nadšence. Nejznámějšími turistickými oblastmi jsou Yalong Bay a Sanya Bay.

Guilin 

je jedním z nejkrásnějších míst v Číně, obklopené zelenými horami, velkolepými skalami a jeskyněmi. Historie města sahá do doby před 2000 lety. Celé území vzniklo z moře díky pohybu zemské kůry před 190 miliony lety. Subtropické podnebí s vydatnými srážkami je charakteristické teplým létem a mírnou zimou. Jakoby ze země vyrůstající jednotlivé hory, obtočené řekou Lijjang jsou protkány sítí jeskyní (nejznámější je dračí sluj). V okolí je na 2000 historických dřevěných vyřezávaných předmětů a soch.